tak vám sem dávám rozhovor jednoho začínajícího dostiháka=0) pro některé sem dám i videjko=0)ale musíte uznat že je hezkej=0)
Přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses věnoval jinému sportu nebo alespoň jiné disciplíně než dostihům?
Jako malý kluk jsem zkoušel různé sporty, hodně mě bavil fotbal, stolní tenis a floorball. Koně mám v krvi, u těch jsem vyrůstal a zůstal. Dostihy mě baví. Zatím pořád rostu, takže nemůžu vyloučit, že někdy skončím třeba u pakuru nebo military. Tam, kde nerozhoduje váha.
Proč sis vybral jako školu JA v Mariánských Lázních, když logičtější volba pro začínajícího žokeje by asi byla Chuchle?
Já jsem nastoupil do prvního ročníku střední lesnické školy, abych zůstal doma a mohl chodit denně do stáje. Ale nebyla to šťastná volba, vůbec mi to tam nešlo a po půl roce jsem se rozhodl, že nemá smysl pokračovat. Začal jsem hledat něco, co by mě bavilo. Našli jsme s rodiči v Mariánských Lázních prvním rokem otevřenou jezdeckou akademii a myslím, že je to ono. Baví mě to tam O Chuchli jsem ani nějak nepřemýšlel.
Jaké byly tvé jezdecké začátky?
Jezdit jsem začal ve třech letech a v pěti už jsem jel první dostih poníků v Tochovicích. Můj poník se jmenoval Dráček. Byl malý, pomalý, ale to vůbec nevadilo, byl hodný! Prvním krokům na koni mě a mého bratra vedla moje mamka. Trénovala se mnou denně poníka Deníska, se kterým jsem začal vyhrávat. Otec na to neměl moc nervy, až později, až jsem začal jezdit velké koně. Převzal nade mnou vládu po matce.
Je u vás nějaký kůň, kterého nemáš moc rád nebo naopak nějaký, kterého si nenecháš vzít?
Tohle neřeším, jezdím všechny koně, které je potřeba, ať je zlý nebo hodný. Nevybírám si, baví mě jezdit všechno, co dostanu, protože každý kůň je jiný. Měl jsem vybraného poníka, jmenoval se Denísek. Byl to můj kamarád, vyrůstali jsme spolu. Závodil jsem s ním skoro deset let a pokáždé vítězil, pokud mě neshodil na startu. Tenhle koník mě hodně naučil, byli jsme ke konci sehraná dvojka. Až jsem začal jezdit dostihy na velkých koních, stal se z Denise takový malý ředitel stáje. Mohl se dělat co chtěl, měli jsme ho jako maskota. Byl to člen naší rodiny. Když uhynul, všichni jsme ho obrečeli a já asi nejvíc. Na začátky s ním se nedá zapomenout.
Je nějaký "konkurenční" kůň, kterého by jsi chtěl vyzkoušet v dostihu?
Moc se mi líbila Registana, ale ta už dnes nezávodí.
Jak vzpomínáš na svůj pobyt v Anglii? Chtěl by ses tam vrátit klidně i na delší dobu?
V Anglii jsem byl na farmě, ne na dostihové dráze. Cválali jsme po velkých loukách. Byl jsem ještě docela malý a pro mě to bylo určitě něco nového. Dnes už bych určitě radši šel do nějaké dobré dostihové stáje a sbíral zkušennosti. Do Anglie bych se chtěl vrátit a také se někdy postavit na start Velké Národní.
Máš čas na něco jiného než na koně? Jak vypádá tvůj běžný den?
Nemám čas na nějaké jiné aktivity. Musím chodit do školy a učit se. Jezdím v práci a jezdím dostihy a s tím vším je spojená velká dřina. Musím běhat, plavat a chodit do sauny. Na diskotéky už moc času nezbývá.
Jaká je tvá představa ideální holky?
Ani nevím. Hlavně musí být normální :)
Letos se s tátou konečně postavíte společně na start Velké pardubické, čímž se splní jeden z jeho velkých snů. Jaký sen by sis chtěl splnit ty?
Jestli vše vyjde, tak budeme stát s tátou na startu letošní Velké. Mým snem je dál pokračovat v jeho šlépjejích a nedělat mu ostudu. Snažit se jezdit co nejlépe a dostávat nové šance od různých trenérů.
Které závodiště je tvoje oblíbené?
Rád jezdím v Mostě. Docela se mi tam daří a mám tam spoustu fanynek, tak je to příjemné :)
Koho tipuješ na vítěze 117. ročníku Velké Pardubické?
Juventuse.